Anotace: Láska je všude kolem a vesmír ji dokresluje. Nebát se neznámého a vkročit do svých tajných pocitů je krásné...

Vesmírem přitahován,
kolem ticha pluje v myšlenkách,
v jeho tajemnu spoután,
co mu šeptá žár ve hvězdách.

Pro tu krásu by slza ukápla,
do souznění, jak holubička vlétl,
tam, kam až sahají oblaka,
sen se s éterem střetl.

V pokoji tmavém Měsíc maluje na zeď,
ve spánku dne teď příběh ožívá.
„Být či nebýt?“ Tak to říkal Hamlet,
odpověď je být, pro to, co člověk prožívá.

Ať se dívá dolů nebo do výšky,
pokaždé má jedinečný pocit,
jen poskládat ty cenné střípky,
do neznámého vkročit.

Zkusí volání touhy,
bez ní by nebylo barev, pouze šedá.
To co může být, se příjemně snoubí,
fantazie hranice nemá.....

Publikoval(a): Rose-H, 2.10.2016