Anotace: ...

Chtěla bych vysoko
až ke hvězdám.
Na mezigalaktický flám.
Na domech znamení mi ukazují cestu,
bohužel jen ve snu.
Tam vysoko za svými praotci,
ale zatím trčím tady na zemi
a kolem jsou samí porotci.

A kolik s těch lidí
je opravdu rádo,
že mně vidí?
Falešný úsměv, lichotky, sliby,
ale něco pořád chybí ... .
Můj druh se rozdělil
na další stupně vývoje.

Jedni mají v rukou květiny
a druzí se neobejdou bez boje.
Jedni čtou knihy a přejí všem
stejné štěstí
a ti druzí počítají peníze
a pralesem dálnicím cestu klestí.

Už od dětství
mně mrzela
nespravedlnost světa.
O pár let později
jsem plnou rychlostí
na její pěst si naběhla.

A od té doby
utíkám před tím jak zajíc
a někde vzadu v hlavě,
mám pořád ten pocit,
že celý můj život nestojí za nic.

Často se mi zdá,
že peklo jsou ti druzí.
Obíhají mně v kruzích.
a noc pachuť strachu má.
Když procházím nocí,
mám odlesky nad sebou,
(snad z přemíry emocí).

Chtějí mně s rukama nad hlavou,
ale já jako diamant
probleskuji tmou.
Ach mé sestry z hvězd
stále se pokouším za vámi vznést.
Mí bratři ze souhvězdí Blíženců,
jak dlouho ještě,
budu mít pocity běženců?

Publikoval(a): Polux Troy, 2.10.2016