Laptop vzpomínek
Laptop vzpomínek
Pověz mi o tom, kdo ti dává
každou noc cukrovinek
pár k nohám, když spíš.
Slyším něčí kroky,
tlumené, zatímco sníš.
Jsem to snad já v
náměsíčnosti hledající
hříchy, co nás pojí?
Mé srdce rytmem
zběsilým tluče,
čeho se jen bojí?
Přála sis rytíře v
lesknoucím brnění.
Takového, který ti
splní první i poslední.
Však vrásky zkalily tvou tvář.
A na hlavě se ti třpytí
první šedý vlas.
Povědomá je mi vůně
lékořice tvých šatů.
Teď ale zdáš se být tak nahá,
bez kůže, tělo s absencí tvaru.
Prozraď, kam to chodíš-
nezastih jsem tvůj horký dech po ránu.
Když budík zvoní, zpívá,
myslím jen na to,
jak tě pevně obejmu.
A jediné, co mi zbylo… je
společná fotka uložená v laptopu.
Publikoval(a):
Makaveli, 7.10.2016