Anotace: Kuráž kolíbala se na provázku

Pod lampou v Pražské ulici
po notách zpívali lásku.
Nesmělé mládí proudící v krvi,
„první větší poblouznění,“ jak praví cynici.
Kuráž kolíbala se na provázku.
Ta omamná křehkost plující v pohledech,
duše propojeny, oddanost dopsaná v úsměvech.
Melodie s příchutí vanilky,
v šuplíku schované zamilované dopisy.
Viděli už tolik západů slunce
úplněk naopak stal se jejich průvodcem.
Vzal je do zářivé říše,
ukryté hluboko každého
kdo nevěří v žádné příště.
Je to skutečné pro toho, kdo vnímá.
Pro toho, kdo s důvěrou se na příběh druhého dívá.
Každý večer ve stejný čas,
rozeznívají se zvuky mnoha barev.
V srdcích zanechán důležitý vzkaz,
že hluboká láska už v tobě navždycky zůstane.
Malá část tebe nezapomene,
za roky vymizí i nepatrný chlad z pramene.
Zbyde jen křišťálová voda poletující ve tvých žilách.

Publikoval(a): slzy-deště, 14.10.2016