Anotace: Je to jedno z mých prvních šílenství, ve kterém se snažím uplatnit své pocity. Snažím se popsat mé zoufalství a lásku.

Trápíš mé srdce, trápíš mé city,
když se ptáš, co mi je, chci odpovídat jsi ty!
Nespím v noci, nespím ve dne,
za chvíli upadnu úplně na dně.

Nemyslím správně, nemyslím vůbec,
připadám si spíš jak neživý chodec.
Procházím světem a nevím, co dál?
Jsem jenom ničeho schopný, bludný král.

Ať říkám cokoliv, nemá to cenu,
nebyl jsem zrozen jako muž činu.

Zůstávám v šeru, neopouštím stín,
pořád si přemítám a nad tvým obrazem bdím.
Přemýšlím teď, budu i později,
láska v mém srdci se dere hlouběji.

Časem šílím, časem blouzním,
nejhorší to bývá, když tě vidím s ním.
Začínám mít nutkání, začínám mít chuť,
ochutnat jak lahodná je rtuť.

Publikoval(a): Poetický Androgyn, 14.10.2016