Anotace: Jen tak ...

Při zrození člověka,
to je radost veliká,
na zemi je vládcem všeho,
též příroda je prý jeho.

Radost je i smutek cizí,
to jsme šťastni, že je v krizi,
až se ale vrátí k nám,
tak je smutek proklínán.

Ze smutku se člověk učí,
co je špatné, co ho ničí,
začne cvičit v době smání,
provází nás při skonání.

Radosti i chvála svědčí,
smutek jsou i plané řeči,
tak je nechme spolu být,
musíme i s nimi žít.

Radost, smutek, to jsou bratři,
k životu to také patří,
stará pravda odvěká,
to je žití člověka.

Publikoval(a): děda včela, 14.10.2016