Anotace: Jen tak ... nyní je doba vzpomínání...

Je ticho, zlověstné ticho,
den již v noci skomírá,
v dálce sýček zahouká si,
srdce matky umírá.

V oku též i šero vzniklo,
ústa mluví naposled,
světlo žití v duši bliklo
a promítá se jeho sled.

Život krásný odvíjí se,
tvořil též i příkoří,
naposled úsměv, zdá se
a svíce žití dohoří.

Publikoval(a): děda včela, 28.10.2016