Anotace: ... (Marcone, kámo radost ti neudělám, ale i po různých úpravách, kdy už to vypadalo po úpravě líp to neznělo mě tak jak sem to cítil)

v kaluži vody kapky rosy
pění.
Plny chladu z ovzduší,
mlhovinou kryty.

ve ztraceném světě,
prší shora dolů
bolest.

chlad objímá ztuhlinky,
rampouchy chudé části města.
Takřka nevinné.

dříve než došla
poslední slova.
Ústa měli již chladné,
fialovomodré.

cítím jejich křídový chlad,
ani chlast nepomoh
oteplit ovzduší
zdejších křídel
nevinnosti.

jejich šat
změkne
až budou
v rakvi ležet.

vyslyším tvých přání,
jednoho dne,
až ucítím,
kapky na kabátu.

Publikoval(a): G. Dorian, 31.10.2016