Marod
Marod
Anotace: Jedna retrospektiva...
S panteří elegancí,
na podzimní srsti,
nese řeka listí,
dolů, do splavu,
až se znovu vynoří,
za patou víru,
nikdo ho nepozná…
s hukotem voda čistí
námel z hlav,
něco však zbývá…
Bolestínská krysa
skrčená v bažinách,
skočí,
zadáví tichý hlas,
dřív než stačím říct
prosím, odpust mi…
zůstává
bílá pěna, její klid,
moje samota,
lůžko sanatoria,
v prozářeném sále duše,
soucit, péče, čistota...
sluneční paprsky
prolínají zdi
…stále tě miluji.
Jedině proud odpuštění
má pravomoc smýt
srdceryvný pláč i zakuckaný smích,
prosím, přijď!
Touha, vybělenější
než Himalájský sníh,
na útesu ztracených,
nám shůry určí směr,
přitáhne tě,
stojíš ve dveřích, v tom světle,
tvá přítomnost je léčivá,
na úhoru choroby
sázíš něžné kvítky,
děkuji ti, děkuji…
Publikoval(a):
Gaia., 2.11.2016