Dies et nox

Anotace: Z výstavy soch romantických básníků minulosti

Z jeho duše slunce září
teplem sálá v zimní den
jinoch usměvavých tváří
snívá sladce okouzlen

V denodenním kolotoči
půlkou uplývá mu čas
vzhůru hledí jeho oči
ukryté ve stínu řas

Lehký závoj dívku halí
luna pluje vlasem vln
ostych skrývá malý kalich
dychtivostí už je pln

Po staletí vedle sebe
ve svých bustách kouzelní
jenom jimi žije nebe
jimi věčný život zní