Anotace: ....

vyprávěj pohádku prosím tě
ten příběh co znám z mého dětství
vždycky mě těší až v pointě
se zmíníš
jak ty chápeš štěstí

z houpačky pohledem užaslým
jen křídly si mávneš a letíš
spatřuješ hlubiny bezčasí
že teď je jen tady
pak světíš

odrostlý radosti houpání
jen někdo z nás slyší hlas shůry
nahoru šplhá bez váhání
a dolů pak spustí
dvě šňůry

nemáš-li vzpomínku na dětství
co obrátí pohled tvůj vzhůru
čeká tě poslední svědectví
že z větve lze spustit

jen šňůru



..

Publikoval(a): CeP, 10.11.2016