Anotace: XXX

Spící příběh

Neopuštěný příběh nechávám usnout na dně jazyka.
Spící příběh vypravím spícím
Kráčí svým levým rtem,depilovaným oknem dnešního dne.

Je někde v obrazu ruka s kyticí
Chřastí mezi barvami oka neposedným tancem křídel.
Jenom,že nepoznal kde ulehne dnešní světlo.
Zpozorován vzduchoprázdnem kreslí o tobě snům.

Po-vznáší-ly tě nocí pocit nebdělého
To jenom kráčejí štětce rámem.
Ne/vy-honěný o sebe leč,vyvoleným levým pyskem
O kterém moc nevím.

Když je noc modrý sní udělat tah přes suk
Ale tancem zkalenej pruh
modlí se sní z pod její sukní druh.

Kdo byl ten druhý kopií jedné jednou někdy kde?
Když po sté neznal ostych.
A co ta její postel ten vnitřní přepych
Když se zvukem do slova připích.

Do+slova jak prosté neznal slova sprosté
A znova zosnovat,neponocovat.
Oba sebou tancovat.

Tak,že jsem mohl pouze doleva.
Přitom,po vodě chodí
dlouze stejká zpatřittelný obzoru vln.

Chytá se za barvy
kreslí se v nich deštěm slaným.
A vítám tě slaný přílive
k pohlédnutí si tě představím v sobě.
Ne-přestávám barvit,vstávám v času
A mávám ti
levicí odesílám zprávu jasu o dnešním dni.

Vyprávět bych snad smět
probudím-ly časně v pětikoruně.
Část mě vně sebe povstat korunovací
Však krev kousat i slavit křtiny jedné vteřiny.

Jsme tu v písmu, jednoho levorukého psance.
Nikdo ho nebičoval křivě.
Po proudu házely kusy jeho těla,
on se vracel celý
Pouze slepený od slz
stále si je přilepoval k sobě.

Věděl že se blíží probuzení...

Nechal si ret přišít k ruce a povídal mi
Nosil jsem růže v jež pronáším bublinu z kouře
Poblíž kořenů růží.
Byla současně výdechem vyobrazeného prostředí
souhlasně tak s románem součástí mimova batohu.

Někam kráčí někudy,někdy a to je místností někoho,někde.
Musí snad existovat i někdo kdokoliv kdo jsi?
Neptám se hlasem nýbrž Romana to trochu zajímá.
Nebo ne?

Ne/bylo to zřejmé ?zapomenuto
Ne/bylo to zřejmé ?

Když dotekem probuzení,zda-ly usnuly
Kdyby se jen k dáli vzdálí(m)
Nebo zdá(m)-ly se ti?
(ne)příliš hladiny hladiny zaryl
...Ospalý povstal čas

Publikoval(a): R9, 12.11.2016