Ticho
Ticho
Procházíš kolem lidí
vítr naráží do oken,
ruce schovaný hluboko v kapsách.
Čím se jejich kroky řídí?!
Proč jsou rána najednou tak prázdná?
Jakoby mluvila jinou řečí.
Bojím se poznat, kým jsem bez tebe
bojím se pohledět si do očí.
Byla to pýcha?
Zatímco ostatní kráčí proti svému strachu,
já tu sedím.
Jsem jako špatná kniha,
co bys nejraději zahodil do ohně.
Koukám na příběhy za záclonami,
stmívá se, první světla rozsvěcují.
Snažím se najít cestu a chvilkami
zase ztrácím naději.
Bojím se zjistit, kým jsem bez tebe,
utíkám a míjím pořád stejné místo.
Kdo ty dveře znovu odemkne?
Kéž by se život dal zkusit nanečisto.
Nevidím, neslyším, nedokážu vnímat,
ztratila jsem ty schopnosti
když jsem byla příliš zahleděná do sebe.
Promiň…
Publikoval(a):
slzy-deště, 12.11.2016