Anotace: Pohrávám si s představami co mám ráda co mne baví

Srdce vlání


Pohrávám si s představami
co mám ráda co mne baví
Zůstat ve všem přítomná
býti skála nezlomná
Přijímati rány života
Ve všem je mi lékem
boží dobrota

Buď nám Bože milostivý
odpusť naše chyby
kdy jsme špatným rozhodnutím
dali život příštím hnutím

Ať můj život už je pouze
všechno rozpuštěné v touze
Býti jedním dechem
krásným lesním mechem
v němž si spočnu na chvíli
a to mne zas rozptýlí
od starostí světa
v němž se jedna věta
na praporu mého srdce
náhle zatřepotá



Setkání v dlaních


Podání ruky je gestem jasným
Přátelství náhle zpečetit může
když ruce obě se setkají
okamžik ten to se nezmění

Jen letmý dotek po mnoha měsících
zůstal jak chvění motýlích křídel
ještě tě ve snech stále hladím
a piju z horkých vřídel
tvé zpocené ruky
co k mojí se vztáhla
Stud v očích kterých
se dotkl můj pohled
Na dlouho asi zas
nic jiného nemám
než ze sfér přijímat
vzdálenost našich těl
navzdory duším
které se stále potřebují
ale není jak
setkat se právě
než pouze v hlavě



Prohraná bitva

Ležím jak zmačkaný papír
Jak pírko z havranícvh křídel
Do slz se obléká spaní
když truchlím nad duší
kterou jsem přivedla
na tento svět

Prohraná bitva příštích okamžiků
Není už na koho volat
Vzdálené hlasy cizích bojovníků
a šípů bolest z tenat

Do Boží náruče složit se musím
jak malé holoubě zkusím
prosit a vrkat smutné blues
a ty kdo kolem jdeš
se mnou zkus
vrkat a vrkat
polibky tiché
stékat nech
jak pramen který z vodotrysků
mých očí
spláchl
všechno co v myšlence
hoří v nachu



Kříže


Podpírám oblohu
Udělat více nemohu
Paže mám prudce roztažené
Ke kříži svému každý spěje
Není však bolest bez naděje

Vždyť zrána ptačí zpěv srdce rozehřeje
Po zimě jaro zas probudí nové děje

Doufám a modlím se jak jen umím
objímám růže s jejich trním

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 12.11.2016