Krajina (duše)
Krajina (duše)
Anotace: Někdy to přijde, skvostně i smutno zároveň...
Svítání na plátně zimy
vyvedl slunovrat
barvami pastelovými,
chvátám,
s mrazem v patách,
klínem zasněné krajiny,
po stopách krve
přemrzlých šípků,
lásek nenaplněných.
Místa mého dětství
nepřipomínají
své dřívější zločiny,
čisté a čerstvé,
v novém světle,
jasně vzcházejí,
pod jíním,
v kořenech stromů spí
míza znovuzrození.
A z toho zas
rezonuje ve mně,
pouto krás,
Tebe postrádám...
a pobledlý, neúplný motýl
bezhlesně usedá,
vesmíru na římse,
bolest prodýchám…
Publikoval(a):
Gaia., 18.11.2016