Srnčí kruh lásky
Srnčí kruh lásky
Pohádkou z dětství byly zkazky
o rusalkách a tanci víl,
zůstala jen ta o kruhu lásky,
jak myslivec ji zachytil.
Bílé závoje roztančené
skrývají kouzlo bledých lící,
to mlha údolím se klene
v náručí slunce klesající.
Pod strání u potoka dole
je louka orosená zrána,
leč v jednom místě, v jednom kole
je bez rosy a pošlapána.
V noci tam nebyly žádné víly,
les nešuměl pohádek ozvěnou,
ba ani lovkyně tam netančily
vedené sličnou Lověnou.
To srnec v říji srnku mladou
čiplenku honil líbeznou
přes potůček a keřů řadou
než cenu si vzal vítěznou.
A při rozbřesku světla zrána
vyznání lásky moh´ jí dát,
pak ona šťastně zadýchána
zůstala vprostřed kruhu stát.
V údolí louka orosená
na slunce zlehka usmívá se
a třpytí se, voní jako žena
v hebounké podzimní kráse.
Publikoval(a):
podnebný, 18.11.2016