Anotace: Zastav se!

Daleko za tisíce slovy, za tisíce kapitolami
existoval jiný svět, ten co jsme si té noci postavili.
Pamatuješ?
Někdy sním o tom, že stále existuje, chvilkami.
Květy neuvadaly, podzim nestudil, nebe mělo barvu levandulí.
Vždycky jsem říkala, že mi nikam neutečeš…

Břehy se zvedají, slunce se skrývá vysoko za mraky.
Občas si hvězdy náš příběh šeptají, i když už uběhly roky.
Obraz lidí je rozmazaný,
nevidím kdo ke mně přichází z dáli.
To jen hlas svědomí mi připomněl,
že ten co to vzdá, nemůže vyhrát.
Spící vzkazy, takt onemocněl.
Pořád mám strach se do svých očí dívat,
i když už je to tak dlouho.
Smích chvěje se v ozvěnách
nesměle poletuje za tisíci slovy a tisíci kapitolami.
Láska ukrytá v LP deskách,
gramofon zamčený v zámku s komnatami.

Jakoby to bylo včera a zároveň tak dávno.
V zrcadle odráží se bajka, já přeci vím co se stalo.
Nedokážu vymazat hříchy, těžknou jako kamení.
Musím si vzpomenout na místo, kde vychází slunce,
na hory, kde čistá voda pramení, barva mých očí možná chudne,
ale moje cesta snad ztracená není…

Publikoval(a): slzy-deště, 19.11.2016