Anotace: Té o které jsem snil a poznal a slíbil lásku, úctu a věrnost.

Tolik mladá,
vzor na šatech měla
po drchničkách jemný.
Na ramenou v pase, žalují o kráse
mladičké té ženy,
maminčiny šňůrky.

Stoje rovně jako klas
snopek trávý, voní vlas
učesán je na zádech.
Pohrává si její dech
hned po ranním hřebenu
darováním ve věnu
věru jemnou proměnu.

Beze zpěvu, bez varhan,
staň se slibe, vůle staň.
Beze zpěvu příbuzných,
učiněn byl věčný slib.

Na ruku prsten ze zlata,
jak chudá jsi, tak bohatá.
Tebe jsem si k sobě vzal,
abych Tě vroucně miloval.
Ty jenž mi darem z nebe jseš,
snad ještě - jak se jmenuješ?

Tvé mladší sestry ptají se,
kdo pohádku před spaním
tak jako vždy přečte jim.
Už odešla přes náš práh,
s vlčím mákem v drchničkách.

Zatím je domovem prázdný sad,
nám nebude dáno samotným umírat.
Dnes večer poprvé nad živou zemí,
jaro se rozklene z mladičké ženy.

Maminko vlaštovčí všechno znáš.
škoda bys pohádek říkat zapomněla.
Jsi krásná když spíš
v šatech svatebních.
Usínáš blízko na sklonku dnů,
děkuji za Tebe k hranicím snů.

Publikoval(a): oremus, 29.12.2010