Anotace: Bolest ta neklepe !

Bolest ta neklepe
vchází a nezve se,
pláču pro hlouposti,
v hořícím domě.

Láska která pálí
žárlí a nesnese
říká si o místo,
ne kdesi ve mě.

Moje krev je řeka smutku,
jak z ní země ty můžeš pít.
Zajedno s oltářem
živou obětí,
ze slzí, potu hněteš klid.

Hodina smrti lidmi zulíbaná,
milenka nejsladší, lůžkem z kříže
hrůzou i rozkoší pravda nahá,
v kalichu čeká,
láskou dýše.

Blaze je ovci, že nic netuší
těžko ji chvilenku, kterou probeká.
Bolest ta rodí se hnedle na duši,
výkřikem prvním člověka.

Publikoval(a): oremus, 29.12.2010