Anotace: Tuto báseň jsem napsal po sedmi pivech, takže ji neberte příliš vážně. Je to jen výplod chorého mozku. Je to v podstatě renovovaná má stará téměř zapomenutá báseň.

Žil, byl v Hradišti rytíř zdatný,
Eugen Fero přeudatný.
Ač ten rytíř ocas měl,
kundu nikdy neviděl.

Jednou vraceje se do domu,
kde měl poloprázdnou číši rumu,
když překračoval bludný kořen,
kde se vzal, tu se vzal,
objevil se kouzelný dědeček.

Fero se leknutím uprd a povídá:
Kdo jsi osobo v zemi zdejší?
Já jsem kouzelný dědeček
a splním ti tvé přání nejtajnější.
Vím, že tvé největší přání,
je mít cos k prcání.

Fero zatlouká, hlupák, ješita.
Tohle se mě netýká.
Já mám vždy co k prcání.
Ach, to chloubou zavání!

Pravil rytíř: Na mou věru,
Na tvé kejkle já ti seru.
Táhni v prdel dědku vratký,
na mé svaly ty jsi krátký.

Za tvou prostořekost
věru mám na tě zlost.
Předpovídám ti strašný osud,
budeš honit jako dosud.
Zasouložíš si jen s ovcí.
To si přeju, to je, co chci.
Dědeček Fera proklel
a jak náhle se objevil, tak i zmizel.

Drzý Fero už pravdu zná,
hořekuje, naříká:
Za svou sprostou hubu
ovečku šukat budu.

Uplynul nějaký ten čas.
Fero honí zas a zas.
Když v tom kdos na okno zaťuká,
kdosi cizí, cizí ruka.

Fero ocas do kalhot zastrčí,
koukne ven a uvidí ovečku.
Málem se mu srdce rozskočí,
to je kočka, panečku.

Dovnitř ovečku vpustil
a zhurta na ni zpustil:
Jméno tvé a přicházíš odkud?
Ha, naplňuje se můj krutý osud.

Jmenuji se Eliška.
Špitla nesměle ovce.
Jak jsi krásná a sošná,
jsi víc než zlaťáků mošna.
Zjevuje se pravda a to sice:
Nemusím již honit více.

Nesměle jí vyznal lásku
a ukázal výplatní pásku.
Ovce uznale pokývala
takového bych hnedle brala.

Ale než budeme sexovati,
musíme se nejdřív vzíti.
Eugen honem souhlasil,
aby již víc nehonil.

Svatební obřad se už blíží,
Fero nevěstu vyhlíží.
A jaký nezvyklý to kněz?
Je to osel, jen se nezděs.

Eliška a Eugen jsou už sami,
co se stane, jest jen mezi námi.
Svatební noc nastala,
za pytlíka ho chytala.

Rytíř posilněn flaškou rumu
a jako vždy bez rozumu.
Jedna myšlenka mu v hlavě tkví:
Teď se zbavím panictví.
Ovečka má chlupy všude,
Fero křičí, brzy bude.

Však nevěra se všude vetře,
Eugen osouložil vepře.
Nevěra se všude vloudí,
V krávě tunel lásky hloubí.
Šuká s krávou, s krávou šuká,
ovečce teď srdce puká.
Eliška se Fera ptá:
Byla lepší nežli já?

Když rozvod, tak rozvod.
Rytíř Eugen se tak rozhod.
I ovečka souhlas dala,
srdce své si zpátky vzala.
A kouzelný dědeček?
Inu pod vousy se směje
a Ferův osud, ten ho hřeje.

A co Fero?
Honí péro...

Publikoval(a): Buchannon, 27.11.2016