Anotace: tam i smutek patří...

~~~~~~~~~~~~
Ve starém městě starý je dům
v přízemí tam smutek žije
nikdo ho nechce k sobě si vzít
jen chleba jí,jen vodu pije.
To přece k životu smutku patří
ani mu nevadí když boty tlačí
klidně je vyzuje a chodí bos
zakopne,upadne odře si nos.
--
Prý ti to nevadí ptala se radost
už toho smutku vážně má dost
potom si řekla já něco udělám
co když se za tebe smutku vdám?
Smutek se usmál,to jako vážně?
Potom však nabídl radosti rámě
radost se lekla vždyť smutek studí
koukne do zrcadla a tam se vidí.
--
Kdybych se smutkem dál zůstala
to bych se asi smát přestala
tak radost smutek od sebe odstrčí
a ten se jako vždy černě zamračí.
Najednou uslyší tajemný hlas
pusu do obloučku ti nastaví čas
potom se od ucha k uchu usmívej
a milé radosti něco zazpívej.
--
Tak se to stalo a tak to je
i když ten smutek smutně notuje
se smutkem se radost pomiluje
ano,tak se to stalo a tak to je…

~~~~~~~~~~~~

Publikoval(a): Květka Š., 28.11.2016