Anotace: xxx

Vítěze ve skle, jež hoří
záplavou minula, minulých moří,
po mostech pudu a lásky půjdu,
jenom pěšky šlapat budu

já mozek, já všechno,
i já dělám chyby,
mototechno,
a budu lítat na věky vesmírem.

Nevadí, umřu stejně
a bude bez hrobu země
a bez popela.

Ani mozek neroste do nekonečna,
i poznání má svůj konec,
i láska.

Publikoval(a): podnebný, 29.11.2016