Anotace: Říkala jsem si, proč jsem nezůstala u přírodní lyriky, ale nějak se to chtělo napsat. A nevím, kam s tím?

Čas se zastavil a ožil,
svět začal dýchat.
Barvy zšedly, ale září.

Země se otevřela, odpadlo víko.
Klap, jako výsek z polokoule Země.
A i mrtví se smějí, ale laskavě a něžně.
Ukazují cestu.

A i když netuším, kam dojdu,
i tak vím,
že tomuhle času,
vklíněnému do trhlin života,
do tajných dveří mezi světy,
můžu věřit.

Přijímám.

Publikoval(a): Mari13, 30.11.2016