Anotace: Básnička napsaná kvůli vzpomínkám na jednu slečnu..jmenuje se Míša....

Kde jsou ty naše krásný časy,
kdy hladil jsem Ti Tvoje vlasy ?
Kde jsou ty krásný chvíle,
kdy říkal jsem Ti slůvka milé.
Kde Ty časy jsou,
já se teď ptám,
vždycky příjdou - odejdou
a já zůstanu sám.

Bylo mi s Tebou hezky,
měl jsem Tě moc rád.
Prošli jsme různý stezky
a navštívili lásky sad.
Bylo mi s Tebou moc krásně,
já Tě opravdu miloval.
Teď Ti tu píšu básně,
v naději,že se bůh slitoval.

Kde jsou tyhle dny krásný ?
Kam jsi tak náhle odešla ?
Kam utekly ty chvíle vzácný ?
A proč ses se mnou rozešla ?
Každý den si kladu tyhle otázky
a vzpomínám na naše procházky.
Vzpomínky jsou totiž jediný co mi zbylo,
protože všechno ostatní už skončilo.

Myslím na Tebe každý den
a ikdyž jsem viděl už hodně žen,
tak Ty ta nejhezčí z nich jsi
a já píšu jen pravdu,žádný lži.
Vzpomínám si na Tvoje sladký rty
a přitom upadám to černý tmy.
Myslím na Tebe,padám hluboko dolů
a vzpomínám na dny kdy jsme byli spolu.

Dny letí a já stále sám jsem,
myslím na Tebe každým dnem
a vím,že Tě tady u sebe chci mít,
vím,že už nechci o nás jen snít.
Vím,že chci aby všechno bylo jako dřív,
jenže je tu tma a s ní přichází odliv.

Naše láska teď někde v dály jenom bloudí
a čas stejně rychle jako voda teď proudí.
Vzpomínám na naše procházky přírodou,
na to jak jsme procházely po mostě nad vodou.
Vzpomínám jak jsme na skalku lezli,
jenže Tvoji rodiče mě nesnesli
a tak skončit to všechno muselo,
strašně moc mě to tenkrát bolelo.
Ale chtěl bych Ti teď ještě něco říct,
nechci Tě nechat jen tak pryč utíct.

Jen jednu poslední větu pro Tebe mám,
že se ke mě vrátíš už ani snad nedoufám.
Jsem blázen,ale nejspíš Tě miluji stále
a chtěl bych s Tebou být zpátky na skále,
znovu za Tvojí hebkou ruku Tě držet
a i kdyby začalo sněžit nebo pršet,
tak Tě nepustit a nenechat Tě jít,
o tomhle já budu každej den snít.

Publikoval(a): Básník Kafka, 31.12.2010