Anotace: ...

Je zvláštní křehkost
v mrazivém ránu,
jak reflex běli
na dětské tváři,
v krajkách povijanu…

Vážný klid zadumané řeky,
uklízí stíny noci,
a jiskry svítání,
zažehnou ohně v peřejích,
zaplanou na březích.

Matrice stromů
vpečetí zlaté rytiny
do pastelu oblohy,
se siluetami stříšek, věží, kostelů
v oparu snové krajiny,

v kontrastu štokáčů a paneláků.
Prostí sobě, chvála užitkovosti,
po trasách ocelových traf
sviští komfort, světlo, pohodlí,
bez nich nezvládáme žít.

Jen signatura našich předků,
těch, kteří ještě znali zvolna jít,
živoucí dech přírody
zapsali do křivek zdí,
v tichém odkazu,

čím křehčí, tím krásnější...

Publikoval(a): Gaia., 1.12.2016