Anotace: Jen tak ... vzpomínková...

Napíši jednou verše krásné
jenž v nekonečnu ztrácí se,
o dívce jedné, oči jasné
a vzpomínka vrací se.

Tu dívku já spatřil kdysi
a srdce mé se vzbouřilo,
rudá ústa, dlouhé řasy,
tělo též o lásku loudilo.

Štěstí nám oběma přálo,
a zázrak se stal,
já si tu milou dívenku
za svojí ženu vzal.

Láska nám přerostla
v mateřský cit
a růže kvetla dál,
my chtěli věčně žít.

Uteklo naše mládí,
uhasl lásky žár,
stále měli se rádi,
osud jí na věčnost povolal.

Publikoval(a): děda včela, 9.12.2016