Anotace: Prostě mě baví skládat pesimistické básně, už se asi nezměním :)

Krajinu mlha pohltila,
vládne nad ní již dlouhý čas.
Vrátí se zpět vše živé zas?
Uprostřed ji rozpoltila.

Dříve překypovala životem.
Rostliny, zvířata, sluneční svit.
Život je ujišťoval, že jsou si kvit,
že nic nečíhá za plotem.

Život ten sprostý lhář
a naděje jeho služka jen!
Slibují krásné časy každý den,
pak uvrhnou tě v žalář.

Smějí se tvé naivitě,
po dlouhém mučení tě propustí.
Pak své fantazii uzdu popustí,
další plán vymýšlejí hbitě.

Nadechnout se tě nechají.
Až zahojí se rány tvé,
vše živé rozběhne se do kraje,
oni tě sledují potají.

Získáš, co drahé ti je.
Životu pak odpustíš,
nadějí se naplníš,
štěstí se na tebe usměje.

Teď jejich čas nadešel,
skočils jim na to zas,
nestačíš vydat jediný hlas
a jsi opět vprostřed cel.

Krajinu mlha pohltila,
vládne nad ní již dlouhý čas.
Vrátí se zpět vše živé zas?
Uprostřed ji rozpoltila.

Publikoval(a): Malfelica, 12.12.2016