Anotace: xxx

Z kořenů svých sílu pila
denně dlouhou řadu let,
byla růžová a bílá,
byla jabloňový květ.

Ústa květů a květy úst, vonný pel,
ústa mámivě křehce pootevřené
před polibkem motýlů a včel
tak úžasné a milující, chtěné.

Rozhodil jsem hrsti květů kolem tebe
na zahradě pod hvězdami,
neutrženy narostly samy,
rozvily se, sílily, rostly až do nebe.

Budeš mít vždycky otevřeno
do mé duše - lásko, ženo!
Ze srdce mého k tobě blíže
nebudou nikdy v cestě mříže.

Publikoval(a): podnebný, 18.12.2016