Cesty k lidem
Cesty k lidem
Silničáři vyjeli na své cesty
odhrnout co nejdřív nový sníh,
leč stále vítr vane mezi městy
náruče vloček bělostných.
Ledové květy z bělavé pěny,
bílé závoje jak z krajek žen,
zábrany čekají nastaveny
zachytit velký příval ten.
Po cestách do hor, po cestách k lidem,
kde okna už dávno svítí tmou,
s Ježíškem, s dárky pojedem, přijdem,
sněholamy nám pomohou.
Do sněhu pevně zabořeny
nedovolí větru mnoho změn,
solí a sypači povrch upravený
ustelou koberec jako z dětských plen.
Samy se zaboří ještě více
pro šťastné úsměvy příchozích,
když napnuty jsou plachty zábran
dříve než napadl první sníh.
Publikoval(a):
podnebný, 19.12.2016