Gunger Games v patnácti verších
Gunger Games v patnácti verších
Byl krásný sluneční den, a moře bylo klidné,
když strach pohltil mne, a já nevěděla, kam utéct. Byl krásný sluneční den, a já stála, na okraji smrti, proto jsem se bála.
Běžela jsem, kolem starého dubu, kde stála stařenka, která šla z trhu. Stařenka si sedla, podívala se mi do očí, až se mi zježilo, ukrutně obočí. Ta stařenka, ona mě znala. A já nevěděla, kam utéct jsem měla.
Já běžela s vědomím, že někdo pronásleduje mě. Měla jsem strach, který byl tak veliký, že jsem nevnímala kudy běžím. Nevnímala jsem zvuky, které se kolem prohnali. Ani zvířata, které v tom lese běhali. Neměla jsem pojem o čase, jen jsem čekala, než zhroutím se.
Kam jsem se schovat měla, ten krutý čas, přeskočit jsem chtěla. Já jsem byla dobrovolník, za sestru mou, kterou zabít chtěli. Já jsem šla dobrovolně, za cílem - Nezemřít. Ta osudná Hra, která všechny kraje sjednotila, Ta osudná hra, která nás všechny zabít měla. Tou hrou jsem si prošla, a já vyhrála.
Já jsem přežila smrt, kterou kapitol na mě chystal. Já přežila Hunger Games, a Coinovou zabila. Snow měl pravdu, nelhal. Já Coinové věřila. Já jsem hloupá byla. Moudré však nebylo, ani Snowa nechat žít. Lidé si ho už neváží.
Byl ostudou celého světa. Byl vrahem třináctého z krajů. Teď už odpočívá, a ví, že Katniss Ewerdenová bude šťastně žít.
Publikoval(a):
Eevie_Lou, 20.12.2016