Anotace: ...

Probouzím se s prvním ranním šerem,
smutná, se slzami uvnitř:
jsou u srdce, dýchám je z plic.
Probouzím se slzícím vědomím,
že sotva jsem směla zažít Tvou blízkost,
sotva jsem se dotkla Tvojí dlaně,
už odcházíš.
Jsi něžný, křehký a němý,
loučíš se, zjemnělý bolestí a strachem.

Ale já tu něhu potřebuju,
a chci, chci slyšet, co říkáš.
Chci vidět, že snídáš,
chci Tě laskat,
když nevíš, co dál
a obejmout, až ucítíš
první dotek bezedného chladu.

A i když to bolí - chci tím projít.
Neodcházej.
Ještě chvíli.
Prosím, neodcházej!

Publikoval(a): Mari13, 30.12.2016