Anotace: jít svou cestou a nechat každému tu jeho... stromy taky neřeknou: vadíš mi, však: prostor si vymezí-sebou

.
Leželi na zemi
hleděli na kmeny
co větry je vlní

spojeni za víčky
cítí jak konečky
prstů je světelně
brní

tak měkce
tak lehce
tak přiznaně...

Už ví, že:
v hlubině výšina
v hluku je ticho
zatuhlost ohebná
klid
postrádá psycho

v rozporu dohoda
ve vášni pokora
s dáváním brát
v pláči se smát..

Když vše tedy jedno je
pak půjdou dál
vždyť lidé jsou Boha část
co touží se
zažít
a
poznat

kdo jinak by
to všechno
se sebou
na Zemi
hrál
.

Publikoval(a): Lipová, 31.12.2016