Anotace: Nepozorován, se objevil, víčka mi zakryl dlaněmi...

Chodila jsem jarem, rozkvetlými sady,
sbírala lístky okvětní, když rozrušily zdi,
duši rozsypala do tvých šlépějí,
oči ti zářily v rosných krůpějích,
hlas, jak hudba sfér, nad mlhami…

Dnes zbyly jen otázky v prázdných dlaních,
čím to, že dvě milující srdce se nepotkají,
že víla křehkých chvil se změní v tanečnici
z tepané hrací skříňky, které chybí klíč?
Taneček doznívá, poslední cinknutí...

V nenadálém tichu záblesk, překvapení,
lehce se usmíváš, žes tu vždycky byl,
málo tě znám, tuším kdo jsi, odkud ses vynořil?
Jen ty ohně, ohně tvých očí, v lásce tonoucí,
proč bylo tak těžké povšimnout si…

Tebe, Tebe chci…

Publikoval(a): Gaia., 7.1.2017