Anotace: Když jedna nevěra stačí a pravdu je potřeba říct.

Nejhorší je, že nelze si odpustit.
Pocity viny, jak jsem ti ublížil.
Nejhorší je, že jsem to dopustil
touhy/gilotiny.

Strachem pln utéci jsem musel.
Na bedrech táhnul ten uzel,
jenž nečinnosti pobouzel
v prázdných zdech.

Důvěra, láska otevírali náruč tvou.
Motor hnací co chybí nám oboum.
Dnes pro nás v tu dobu zlou
zpátky se vrací.

Doba jenž je delší než život sám,
navrácení jsem dávno vzdal.
Stačilo pravdu říct, možná,
té, která lásku ve mně zná.

Avšak těžko říci něco, tak zlého,
co nejen zabije, ale kus srdce tvého
navždy zamrazí s bolestí věčnou
a změní na bytost nevýřečnou.

Jak říct o podlé lásky zradě,
která se na chvíli vkrade.
Avšak zrada tolik závažná,
okovy necítit, věc nemožná.

Pár dní před ukonečením,
proved jsem věc neodpustitelnou,
kdy pohled zrcadla byl ničením
z onoho pokušení.

Bojím se přiznat, znovu ublížit,
ale dnes je potřeba pravdu přiblížit.
Strach ze ztráty mozek mi zatemnil
a já, hanbou se obvinil.

Oči tvé jsou trestem mým.
Bloudím v nich pochmurnymi kroky.
Jak se najít nejspíš vím,
však bojím se ztráty na roky.

Publikoval(a): Pípíno, 11.1.2017