Anotace: Potajmu a nic neříkajíc jsme pořád a navždy v srdci toho druhého - trochu jinak, ale stále nedílnou součástí, jako všechny naše vzpomínky.

A život utíkal, jako když den střídá noc,
někdy je třeba přivítat minulost,
ve vřelém objetí chápavé duše,
neboť se potichu a trochu suše,
loudí dělat potíže...

Odpouštět sobě za chyby předešlé,
a odpouštět i těm, od kterých byly,
neboť je třeba zprostit je viny,
a žít v souladu s krásnem.

Život je jako růže, ne vždycky růžový,
a celý rok nekvete...
Na mém místě jsou už jiné,
a na tvém místě už dávno jiný.

Oba zprostili jsme se viny.

Odpouštím a děkuji za odpuštění.

Publikoval(a): Kristička M., 11.1.2017