Jarní apoteóza
Jarní apoteóza
***
Louka dříme pod hlučným jarním hávem
kraje střeží hřejivá stuha slunce
která houfně zahání škodný vánek
zimního chladu
Rozteklý sníh obtéká vlasy nymfy
nymfy kráse oddané ve tvém pláči
nymfy pravé rovnosti jež se zříká
zimního chladu
Louka dříme pod jarním svěžím hávem
krásně voní blažené středohoří
vlasy nymfy obrůstá vřelý věnec
lučního kvítí
Krásně voní blažené středohoří
krásně zní to milostné luční kvítí
svědkem krás je bzučící konvoj včel při
lučním kvítí
Sklesle stárnu zahalen flórou jakož
drobnou faunou skučící tichým hláskem
vážný svůj vzkaz - - při louce kde – Hle! jiskří
blednoucí nebe
Jiskří jiskří – zářněji protíná jej
čísi dravá myšlenka pomyslím v tom
mžiku vilně na Sapfó Dionýsa
s blednoucím nebem
Sapfický verš proletí nakazí mé
znělé jamby – Sapfickou strofu nechám
něžným veršem promlouvat - - v slzách svých zřím
zbledlo již nebe.
***
Publikoval(a):
Matěj Jiřinský, 12.1.2017