Anotace: Omlouvám se za délku ... :)

Chápající, ale stále nepochopena.
Promiňte mi mé charisma, ale co by to byl za svět,
ve kterém chybí enigma.
Lhostejnost mě štípe v nose
a já jak Salome, však se svou hlavou na podnose,
jdu vám vstříc.
Zřete, malověrní!
Pak všichni ti spáči probudí se,
mnou si oči, nevěříc.
Tak to vídám ve snech,
ale zatím jen dál zabíjíme svou budoucnost,
v elektrických křeslech.

A kde je láska?
Poslouchá někdo, když mluvím sama se sebou?
Cítím jak pod tíhou myšlenek páteř praská.
Pařáty výčitek vlasy projedou.
A moje maska?
Ta stará přítelkyně s popraskanou glazurou,
často už přestává být potřebnou.
Když procházím věčně prázdnou ulicí.

Život, ta mrcha, sedí na mých schodech plačící.
Smrt její sestra, ta tuctovka,
co vypadá jako jedna ze sta.
Pak Spánek, jejich bratranec,
je jich plná cesta.
Toto je otec Čas, ten největší dříč.
To je v pořádku, Živote, jen křič.
A tohle rodinné foto uzavře matka Příroda.
Podívejte se, rodinná pohoda.

Najednou zas zírám do noci.
Řekněte, spálíte se, když mi tím bude pomoci?
Z konečků prstů, tryskají mi jiskry naděje do tmy.
Být dobrá nebo být dobrá v něčem?
Smotnu si dobrotu a vykouřím tu mrzutost.
Mít soucit nebo sekat mečem?
Pokud mě chcete v kleci,vrátím se jako zvíře,
nadšenec pro krutost.

Už víte, proč jsou mé texty plné rozbitých lahví?
A moje noční stolky plné otevřených biblí... .
Bože, proč sis vzal tolik mých lidí?
Co dělám jinak?
Cítím, že Ďábel se kolem plíží.
Čeká až ho přijmu.
Nenávist v srdci, ale v mysli mám lásku.
Jednou na to tajemství Světa přijdu.

Publikoval(a): Polux Troy, 17.1.2017