Anotace: Každý z nás je výjimečný. Ano i Ty! Stačí jen se naplno otevřít světu a vypustit svůj dar.

Ukazuju na něho a mám pocit jak je úžasný,
Já takový nikdy nebudu, to je přece jasný.

Chci být jako on, avšak já na to nemám,
nikdy to nedokážu, sám sebe přece znám.

Někde jsem slyšel, že mám taky nějaký dar,
ale mám pocit, že vše co dělám, přichází na zmar.

Pořád si říkám, co jsem komu udělal,
zase jsem to všechno pořádně podělal.

Mám pocit, že jsem tady za trest, už chci rychle pryč,
radši na mě vemte ocelovou tyč.

Pořádně mě mázněte po mé ustarané hlavě,
na rozdíl ode mě jste šikovní, tak si s tím poradíte hravě.

Vše je tady zbytečné a já nevím co bych měl dělat,
a tak radši kolem svých problémů budu pořád dál běhat.

Budu se s nimi mazlit a roztírat je po celé mé duši,
koukněte jak mi ten černý kabát sluší.

Ano, je poněkud těžší a pěknou řádku let ho nosím,
avšak jsem na něj zvyklí, tak nesundávejte mi ho prosim.

Tvé přání je mi rozkazem, ozve se tam shora,
a ja dál mám pocit, že můj život je zlá noční můra.

Můra, která je uvězněna a bzučí v mém srdci,
najednou si řeknu, takhle to dál nechci přeci.

A tak otevřu své srdce, děkuju a žehnám ji lásku,
můra se najednou promění v šeptající krásku.

Nádherná a moudrá šeptá mi do ucha,
jak jsem krásná jsi neměl dříve ani tucha.

Publikoval(a): David B., 19.1.2017