Anotace: Dospívání...

Další týden uplynul a zase jsem šťastný.
Novotu jsem přinesl a už se těším.
U klavíru po týdnu zas cítím se platný.
A první svoje kamarády vyhlížím.

Veronela přilítla, tváře rudé, udýchaná.
S úsměvem se posadila, že běhala, vyprávěla.
Pak mi tati pověděla, smála se, že zapomněla.
Nejsem její tatínek. Škoda, že jsem sám, pomyslila.

Uviděla v moji tváři, smutné oči a přec září.
Věděla, co chci a přeci, nic neřekla. Však ví.
Že trápí mě, to co chci, co nemám.
Dítě svoje, které ve snech se mi ztrácí.

Publikoval(a): Jan Čáp, 19.1.2017