Anotace: ...

Má láska
jsou supi kroužící nad městem Mandvi
třicetiletá epopej jednoho míru
zakončená neznámo kým
neznámo kde
a za mrtvého kanárka na dně klece

ale jak rádi o ní čítáme
v překladech beletrií.

Básníci se rodí z tragických konců
aby hledali dobré počátky
je to krutý osud
a my se s ním milujeme s každým zachvěním ducha
s každým elegantním úpadkem smyslu bytí
a utíkáme do něj v tichém šílenství
jako by už nebylo dalšího rána

jako by vše, co milujeme
kráčelo světem na provázku
a někdo potmě brousil galanterní nůžky.

Odvazuji tě od všech definic
a omývám sama sebe
zas a zas
od všech metafor a slov na papíře

až tě vezmu za ruku
chci k tobě přijít
holá až na kost
k uzoufání živá v tomhle těle
a upřímná jako surová žula
než z ní někdo vytesá čistou sochu.

Obří mravenečník vesmíru
požírá naše oblíbená souhvězdí
a soused místo nich věší lampiony

jeden za korunu
a dva za pozdrav

kráčím v míru, Zirku pod kabátem
ty staré mapy
mi stejně nakreslili mimozemšťané
které neznám.

Publikoval(a): Poutníček, 20.1.2017