Anotace: O přátelství, které prostě někdy postrádá smysl.

Když ztrácím sílu ve svou duši,
ztrácím taky tvář
a sama sobě se hnusím.
Hledám přítele, co pravdu znát nemusí,
tajně však doufám, že stane se skálou,
takovou, jenž bude i nebeskou bránou.

Když přestávám sebe milovat,
nesmíš mě jen litovat.
Musíš najít v sobě sílu
a dodat příteli nazpět jeho víru.
Pak svět odloží svou masku
a lidé zase okusí nebeskou lásku.

Když přestávám k Tobě mluvit,
procitla jsem a začala se zlobit.
Kdyby však naše přátelství bylo skutečné,
nestál by jsi tam a já bych nestála tady......příteli, přítelkyně......
Zřejmě přátelství není jako přátelství,
ale Ty musíš mít vždycky pravdu, .....učiteli !

Přátelství je někdy nevděčné a někdy taky zbytečné......

Publikoval(a): Claire Tinkova, 24.1.2017