Nemyslel jsem smíření v obecném slova smyslu. Spíš to, se kterým prozatím, se vším tím ostatním, zápasíš uvnitř. V anotaci i v lehkých nuancích básně to vyplouvá ven.
No a možná už jsem zralý na básnický důchod.....:-)).

24.1.2017 20:53 | gogol

Mirastusi: přesně tak. A nejhorší na tom je, že většinou je jim to opravdu jedno nebo nás dokonce obviňují z vlastních problémů.

24.1.2017 20:19 | Malfelica

Gogole: mockrát děkuji :) bohužel zatím smíření moc nepřichází...

Zimostráz: to máš bohužel pravdu, nevím, jak dlouho to ještě vydržím.

Marcone: právě...

Magico: děkuji, jsem ráda, že se líbí.

24.1.2017 20:19 | Malfelica

Tak, a navíc, proti těm, které máme rádi, se jen těžko můžeme bránit, když ubližují... M.

24.1.2017 20:11 | Mirastus

Tak tohle je opravdu text ze života. Skvěle jsi to napsala, Malfeli...moc se mi líbí.

24.1.2017 18:16 | Desiré

a některé zbytečně nezaslouženě moc ...

24.1.2017 17:32 | Marcone

možná některé milujeme až moc...

24.1.2017 17:30 | Gaia.

No jo děvče...pořád je to děsnej boj.
A tahle tvá báseň je prostě skvělá. Je tak plná emocí, rozervanosti, bolesti a zklamání. Ale i smíření a odpuštění. Rozhodně ma mně silně zapůsobila.
ST

24.1.2017 17:17 | gogol

Moc děkuju :)

24.1.2017 14:39 | Malfelica

Pravda, pravda.... Krásná.

24.1.2017 14:04 | Pavíočko