Anotace: Skromná poklona lásce.

Třesoucí se nohy
jsou mou modlitbou před ranním slunopádem
a křehký strach mě opouští jen
když si uvědomím
že raději prolezu tím rozbitým oknem sama
než aby ses vrhal do těch střepů za mě.

Protože taková je tvá láska
a takový ty jsi člověk.

Dodáváš mi odvahu svou obětavostí
tou, kterou jsem si do dna pouště jistá
a přesto
proto
ji tak nerada přijímám na recepci

jsem trucovitě statečná vědomím, že
kdybych už nemohla být nikdy odvážná
kdybych ztratila hlas
a srdce
a lokty

kdyby mi vyrvali duši
a nechali jen vetchý hedvábný padáček
na snášení záchranných světlic

tak v tom hlavu ztrácejícím pádu důvěry
za mnou vždy budeš ty
s úsměvem za dvacet korun ze stánku se zmrzlinou

a dlaněmi teplejšími
než je ta strašně těžká, bezděčná svatozář
kvetoucí nad tvým čelem.

Publikoval(a): Poutníček, 29.1.2017