Anotace: . . .

Některé oči běží po větru
a některé ruce se dotýkají země
tam, kde před rokem uvázly
první tulipány

dělám stojku na Avariho hrobě
a potýkám se s tou myšlenkou
jako se rybář potýká s rybou
co spolkla Jonáše
jako se ovce potýká s tesáky
co zajely až příliš hluboko pod srst.

Šlapeš si po slovech
to je v pořádku -
pro mě jsou němí lidé bez grimas
nikdy jsem se nenaučila věřit
těm, co stále vypadají
vskutku dokonale mile

(a ano, čtu ti tento útržek
s britským přízvukem).

Ti opravdu něžní, křehcí lidé
jsou si až moc dobře vědomi tesáků
co mohou kdykoliv zajet pod srst

a jejich tváře jsou ty ustaraných účetních
co si nervózně mnou ruce u výkupního skladu.

Občas si přeji ztratit provinilost
občas si přeji nebát se sáhnout
na bolavé místo
a přiznat, že chci jenom pocit
- jakýkoliv pocit -
který by dokázal
že i vlk má v sobě ovčí duši

jen stín pocitu
jemný otisk dlaně

Občas dělám stojky na Avariho hrobě
a čekám, až vykvetou
loňské tulipány.

Publikoval(a): Poutníček, 3.2.2017