Bod návratu
Bod návratu
Anotace: leží asi pro každého jinde…, s kolegou gogolem jsme chvíli hledali společně.
Proč zhasínáš když světlo snů tě tak bolí
proč nocí pláčeš a smutek živíš steskem
ztrápenou duši ti žalem soumrak hladí
a oči tvé plní se bolestným leskem.
Ve tmě se ukrývám, v ní snáz rány zhojím
ztracené nápěvy se probouzejí vzdechem
vše sladké zakázané, co si nedovolím
myšlenky sevřely průhledným ledem.
Však usínáš ve slovech která mne svádí
slzy tvé sbírám, snad z hvězd jsou tvým deštěm
po zádech půlnoční slunce mi tančí
když padá mé lidství tvým astrálním světem.
Po měsíční dráze za prázdnými víčky
stéká v pramíncích, vetkne je ornamentem
v hlubokém pohnutí z nich ze dlaní piji
na loukách posetých neznámým květem.
Než ruměncem tichou noc Aurora spálí
v přílivech bez konce si osud svůj přečtem
touhu tvou slyším když stesk tvůj svět halí
do kontur tvořených bolesti štětcem.
Venuše nad ránem pastelovými tahy
vyklene křivky vln souběžné s horizontem
zpěněný příboj běží vstříc branám srdcí
přes šelfy tvořené jiskrným citem
když noc se potká s jitrem ve splynutí.
Publikoval(a):
Gaia., 18.2.2017