Anotace: Zeptej se přírody,zeptej se své půdy,své vody a svých zvířat,zda se pod tvým vedením cití dobře. Sepp Holzer

Drobné mrholení
ve stěnách nesmrtelnosti
mé kořeny pijí sílu pramenů
a podběl kvete na břehu radosti

dívám se do nekonečných očí
krásek reality
když závan flaut harmonie
sluchem mým proletí
ve spojení v objetí
snových pavučinek
podzimu,zimy,jara,léta
sítě rozednění splétá

voňavý dech jde od jařin
když v osení rozeznám
mávání šátků tvých
a zrnka pšenky na dlaních
tak bezvýznamnou zdá se
bolest
když zaslechnu tvůj smích

rozkvetlá jsi za lesy
zemi má berevnými účesy
stráně poseté prvosenkou
pod očima oparu
jen linku tenkou
a v dálce za modravými kopci
čeká probuzení

za mlhou nejasností
rozuzlení zimy dlouhé
pouhé mávnutí perutí husích
a čapích návratů
do květů višňových

má skutečnosti
pohladím pohledem
tvé nerovnosti
má jedinečnosti
nic krásnějšího není
když zahalíš se nebem
v jarním probuzení
po zimní netečnosti.

Publikoval(a): 1a, 18.2.2017