Anotace: Taková něžně krasosmutná

Křehká ruka víly hladí
něžný plátek okvětní,
probouzí ho do života
dříve než se rozední.

Dnes je v lese zvláštní ticho,
všude je tu divný klid,
jako by les rozhodl se,
že dnes bude pouze snít.

V tomhle tichu převelikém,
než se večer nachýlí,
chystají tu všichni v lese
velký pohřeb motýlí.

Krása křídel plných barev
zdobila les v letní čas,
lidem, kteří spatřili ho,
objevil se v očích jas.

Podívejte, tamhle letí
motýl jako květina,
jako by čas zastavil se,
když se na to vzpomíná.

Motýl skončil pod květinou,
kterou nejvíc miloval,
svou pouť vzácnou, krasoněžnou,
lásku lesa přivolal.

V tiché úctě lesní říše
na palouku konala se
pocta kráse, která léčí
náš svět v prostoru i čase.

Tak motýl rozprostřel
svá křídla naposled.
Vždyť krása má zdobit
navěky širý svět.

Publikoval(a): Bíbí Ája, 18.2.2017