Anotace: báseň kterou jsem napsal po zhoršení zdravotního stavu,ale ne proto abych se litoval,ale abych ukázal že nikdo na tom není tak zle aby mu nebylo hůř!

jenom par měsíců co mě štěstí opustilo
co vše jsem měl
teď o všechno se zhroutilo
smutek a bolesti teď mám jen


byli to krásné časy
běžel jsem krajinami
chybí mi přátelské hlasy
teď bojuji s dechem a se smutkem v srdci

než pochopil jsem životní cenu
věřil jsem v to co skoro každý má
že budu mít i já a ne hanbu
Zdraví, přátele a lásku

když peníze mi ke štěstí chybí
lásku jsem zahodil
přišel o zdraví
jen přítele jsem neztratil

Věřím, že ten mě nezradí
proto vůli k životu mám
tak co pořád věříš, že tě nikdo nepochopí?
a co rodina má?

na tu má duši radši zapomněla
na otce co mě zklamal
vlastní matku co je pro mě macecha
členy rodiny každý z nich se mi jen vysmál

já pořád věřím, životu že je nádherný
že je plný krásy
radostný né však bolestný
je vněm ještě dost štěstí

v ždit se lidé mají i hůř než my
my co jse litujeme a stěžujem si
čekájí stějně i my na poslední vydechnutí do tmy
z každým vydechnutím se rospadjí naše sny

jemi to jednu že nesmím prostě jen poběžím
i když možná naposledy mne vítr pohladí
ale jestli při běhu usnu a už se nevzbudím
alespoň dál se strachem z testů nebudu muset žít

chi se přes sto smrti vysmát
chci bojovat
chci se radovat
chci se bavit a né se litovat !!!!

Publikoval(a): nihilius, 10.1.2011