Anotace: Romantická báseň o tom, že jsem byl tak zamilovaný do jedné z dívek tenkrát na sřední škole, že jsem nerozeznal rozdíl mezi snem a dnem...

Proč mi to vadí, když už tu nejsi,
Asi protože mě Tvé jméno nehladí,
Už to není, to co dříve,
Ptám se obrazu v zrcadle – kdo jsi?
Nevím, ale to mi nevadí…
V noci už neslýchám – pššššš – spíme…
Mysleli jsme to z nudy,
Ke mně jsi přirostla,
Já však teď nevím kudy,
Už nehraje píseň milostná…


Chtěl jsem Ti vše dát najevo,
Nevěděl jsem ale jak,
Nic k Tobě mi však nejelo…
Pouze vlak…
Z kterého jsem měl strach,
Jako s Tvé odpovědi,
Co bys řekla se já, ty ani oni nedozvědí,
Možná by se vše proměnilo v prach…


Snad bys to cítila jako já,
Když jsi „promiň“ psala,
Ale proč to psát člověku,
Co Tě ani sebe nezná…
Hlavně v našem věku…
Ale říkám si: „Proč?“


Snad že by…?

Publikoval(a): Jean Larycu, 10.1.2011