Anotace: inkoust došel v tiskárně

Běžím ke dveřím zahrady
beru za kliku, západ slunce schovaný
jako skála za vodopády.
Melodií flétny místo inkoustu, myšlenky jsou vypsaný.
Vdechni vzpomínku, nech ji vtisknout do moře plujícího v krvi.
Bludiště utopené v jádru země
kousky z tebe, kousky i ze mě
učí se plavat v tom novém světě.
Mlčíš, ale tvé oči mluví místo tebe,
že šumící moře vyschlo a minulost už jen zebe.

Hlas uvízl v knihách,
ve vlnách moudrosti
jenž se musí teprve naučit.
Husí kůže v nahotách
lidské bdělosti
chce oheň na dně jezera pokořit.
Na jazyku hořkne tabák z cigarety
do uší doléhá vzdálený zvuk flétny.
Něco se snaží říct. Obnažená těla
skrývají svá tajemství v ozvěnách.
Nálada vylitá na talíř. Z očí stejně však vyčteš nejvíc,
zbytky končí v nevypraných kalhotách.

Publikoval(a): slzy-deště, 26.2.2017